mandrake a LAN

Ludia !!! Nainstaloval som tu mandrivu LE2005. Kde, preboha najdem "mandrake control center" ? (ci ako sa tov volalo). Vyzera to tak, ze to tam uz nie je. Ako sa potom dostanem k jednotlivym nastaveniam? Teraz napr. surne potrebujem nastavit zavadzac...

Mam to skade stiahnut, nasiel som to na www.click-now.net. Len ma stve, ze pisu ze na jedno cd pripada 699MB no vskutocnosti stiahne 716MB. To aby som zhanal CDcka. Poradis nieco lepsie?

Zatial ani neviem, co to je mandriva. Co by ste urobili na mojom mieste? Mam si zohnat novu distribuciu, alebo len jadro, da sa vobec upgradnut len jadro?

Skúšal si už vypnúť ACPI?

Linux na serveru Malá síť se serverem Trocha úvodu Počítačová síť už není záležitostí jen velkých firem, dnes ji můžeme najít i u firem malých a dokonce i v domácnostech. Má to své opodstatnění. Pokud máte několik počítačů tak propojením do sítě se zvednou jejich možnosti. Už při základní peer-to-peer síti můžete sdílet soubory, tiskárny, hrát hry po síti, atd... Peer-to-peer ve které si jsou všechny pc rovny sice funguje, ale můžete mít i víc. Myslím tím síť typu klient-server, ve které je jeden počítač (server) nadřazen ostatním, poskytuje jim své služby a ostatní počítače (klienti) se k němu připojují. Právě tyto stránky by měly sloužit jako návod pro ty, kteří by si chtěli něco podobného vyzkoušet v praxi. Pokud se vám vše povede, tak budete moci při přihlášení z kteréhokoliv klienta vidět svoji jednotnou plochu stejnou odevšad, budete si moci posílat maily i bez internetu, dále používat intranetový www server (např. pro testování svých vlastních stránek, pokud máte větší síť tak se určitě bude hodit např. na firemní stánky) a spoustu dalších věcí. Pro začátek nebudu počítat s tím, že máte zaregistrovanou veřejnou doménu, ale neměl by být větší problém server upravit tak, aby to bral v úvahu. Co potřebujete? Tak teď co budete potřebovat: Za prvé nejdůležitější věc - samotný server. Může to být jakýkoliv počítač, stačí i starší kus (jen pro informaci: mám server PII 200MMX, 64 MB RAM, HDD 4GB a tahá to bez problémů 3 počítače), ale radši něco jako Pentium kompatibilní 600MHz, 128MB RAM (minimum, čím víc, tím líp) a HDD taky co největší. CD-ROM je v zásadě nutná jen pro instalaci, pak je možné ji odstranit, a disketovka není nutná vůbec, ale lepší když tam je. Dále by měl server obsahovat nějakou tu síťovku. Jedna je nutností pro připojení serveru k LAN a může být i druhá pro připojení do internetu a ještě vždy jednu síťovku do každého PC. Dále potřebujete síťový switch a kablely na propojení počítačů. Dbejte na to aby switch, síťovky i kabely podporovaly 100MBit Full Duplex a kabel UTP. Samotný kabel by měla být přímá (Straight-Thru) kroucená dvojlinka UTP Cat 5E (aby se dala síť popřípadě rozšířit i na 1000MBit). Kabelu potřebujete tolik aby vyšel od switche k serveru i klientům. Pokud již síť máte tak se vás toto netýká. Kompletní sestavu P600 pořídíte dnes tak za 1000-2000 v bazaru (monitor prakticky není nutný, jen pro instalaci, a to můžete použít monitor od nějakého jiného PC), 8-port Switch cca 500Kč a za kabely cca 100Kč/10m. Pokud máte doma starší nepoužívaný PC tak ho můžete použít. Berte však v úvahu že výkonnost serveru se musí odvíjet od počtu obsluhovaných PC. Na 6-7 klientů by měl stačit již zmiňovaný P600 ale jak bylo řečeno - čím víc, tím líp. Na serveru bude pracovat operační systém Linux a předpokládám, že se v něm alespoň trochu vyznáte. Všechen ostatní SW se dá volně stáhnout z internetu. Na klientech používám systémy Windows. Základ sítě Za prvé: fyzické propojení Tento bod je zajímavý tím, že nepotřebujeme zapínat ani jeden počítač:-)Ale už k věci. Takže pokud již máte fungující síť ,tak rovnou přeskočte na další odstavec. Ze všeho nejdříve musíte rozmyslet jak co provedete. Myslete na to, že všechny aktivní prvky (server, switch, ale třeba takový ADSL Modem také) potřebují napájení a také způsob, jak k nim dostat UTP kabel. Pokud máte rozmyšleno tak nainstalujte síťovky, pokud nemáte, natáhněte kabely a nakonec připojte všechny kabely od klientů i kabel od serveru do switche. Pokud je daný PC zapnutý, měla by na switchi svítit příslušná kontrolka (označena Link nebo LNK). Předpokládám, že tento krok bez problémů zvládnete, tak můžeme jít dále. Instalace serveru Takže v tomto kroku zapněte server a nainstalujte svoji oblíbenou distribuci linuxu. Já používám Slackware 10.1, ale popisy by se od ostatních dister moc lišit neměly. Předpokládám, že instalaci zvládnete, kdybych měl popisovat instalaci krok po kroku tak to píšu hóóóódně dlouho. Snad jen dodám, aby jste nainstalovali všechny síťové nástroje, co vaše distro nabízí a naopak grafické prostředí s X Serverem nemusíte instalovat vůbec. Je to bezpečnější a na serveru bez monitoru by stejně bylo na dvě věci:-) Je také vhodné mít disk rozdělen na oddíly. Minimálně samostatný oddíl pro /home důrazně doporučuji. To se hodí, pokud později budete chtět přiřadit uživatelům kvóty. Zvolte serveru jméno nejlépe "server" a doménu "example.net". Doménu jsem vybral tuto, protože je přímo na toto stvořená. Můžete si zvolit např. "doma.cz", ale to má tu nevýhodu že tato doména opravdu existuje, takže se nevyhnete konfliktům. Dále musíte vytvořit nějaké uživatele. Uvědomte si všechny kteří používají místní síť a založte jim konta. Je praktické nastavit jim shell na /bin/false, neboť se stejně přes ssh přihlašovat nebudou a je to bezpečnější. Nezapomeňte jim nastavit hesla. Pokud máte instalaci zdárně dokončenou, tak přistoupíme ke zprovoznění sítě. Jako úplný základ nastavíme ip adresu. Přihlásíme se jako root a zadáme: ifconfig eth0 192.168.0.1 netmask 255.255.255.0 up Dále je potřeba nastavit síťové parametry i ve startovacích skriptech, protože takto nastavené by se při restartu smazaly. Ve Slackwaru je to soubor /etc/rc.d/rc.inet1.conf. Syntaxe tohoto souboru je pochopitelná. Klienty zatím nastavovat nebudeme, nastaví se později pomocí DHCP. Pokud jste došli až sem a máte provozuschopný server s linuxem tak se můžeme vrhnout na DHCP.... Pokud ale máte na server připojený internet, tak budete pravděpodubně chtít, aby šel inet i na stanicích. Routing Nejdříve musíme vůbec povolit předávání paketů. Je to v souboru /proc/sys/net/ipv4/ip_forward. Zadáme echo 1 > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward a nastavíme správné cesty. Budu předpokládat, že do LAN je připojena eth0 a ven eth1. route add default gw 123.456.789.123 dev eth1 #(123.456.789.123 = adresa brány providera) route add -net 192.168.0.0/24 dev eth0 A nakonec musíme zapnout tzv. IP maškarádu, neboli NAT překlad adres: iptables -t nat -A POSTROUTING -o eth1 -j MASQUERADE Nezpomeňte, že všechny tyto příkazy musíte přidat do startovacích skriptů, aby se provedli i po rebootu (Stačí /etc/rc.d/rc.local). SSH SSH je způsob terminálového přihlášení podobný telnetu, ale nerozdíl od něj je SSH zabezpečené. Démona sshd jistě ve svém systému máte, pokud ne, jistě bude na některém instalačním médiu. Tento server v 99% případů nepotřebuje žádnou konfiguraci, jen stačí zabezpečit jeho spouštění po startu systému. V mém Slackwaru stačilo přiřadit práva ke spuštění souboru /etc/rc.d/rc.sshd a bylo hotovo, ale prakticky stačí přidat řadek sshd do souboru /etc/rc.d/rc.local. Nyní démona spustíme: sshd V tomto okamžiku můžeme od serveru odpojit monitor. Už nebude potřeba. Přístup na server z Klienta Nyní budeme potřebovat dočasně nastavit adresu jednoho klienta na 192.168.0.2 a masku podsítě na 255.255.255.0. To nám umožní sesíťování se serverem. Někde z internetu stáhneme libovolného klienta, já doporučuji PuTTy, a do něj zadáme stroj na připojení 192.168.0.1 a způsob připojení SSH. Klikneme na Open. Možná obdržíte varování že váš PC hostitele nezná, jestli chcete pokračovat. Potvrďte ho stiskem yes. Nyní by na vás měl vyskočit login shell. Přihlaste se jako root a jdeme na DHCP abyste nemuseli nastavovat adresu každého PC... DHCP Server Úvod DHCP Server slouží pro dynamické přiřazování IP adres a dalších síťových parametrů klientům. Vím, že v malých sítích stačí použít soubor hosts, ale není lepší vyzkoušet si něco profesionálnějšího? I když konfigurace, kterou vám popíšu, není moc dynamická (za moment pochopíte), mě funguje a stačí vše nastavit na serveru, klienti se nastaví automaticky. Jediné co budeme potřebovat je DHCP server od ISC, který by měl být součástí každé lepší distribuce. Já mám konkrétně verzi 3.0.1. Konfigurace Nejlépe vše pochopíte pokud vám vypíšu svůj konfigurační soubor, který má název /etc/dhcpd.conf # dhcpd.conf # # Configuration file for ISC dhcpd (see 'man dhcpd.conf') # authoritative; ddns-update-style ad-hoc; # max-lease-time 604800; default-lease-time 86400; option subnet-mask 255.255.255.0; option domain-name-servers 192.168.0.1,212.65.193.157; option routers 192.168.0.1; option domain-name "example.net"; # subnet 192.168.0.0 netmask 255.255.255.0 { } group { use-host-decl-names true; host pc-01 { hardware ethernet 00:F5:BD:05:A1:D7; fixed-address 192.168.0.2; } host pc-02 { hardware ethernet 4C:07:E0:31:37:2C; fixed-address 192.168.0.3; } host pc-03 { hardware ethernet 4C:07:E0:56:5D:F5; fixed-address 192.168.0.4; } } # #end První dva řádky jsou povinné ( authoritative a ddns... ), default-lease-time značí čas výpůjčky adresy. Zde je nastaven na 1 den = 86400 s. Znamená to že pokud zůstane klient zapnutý více než den tak si musí znovu vyžádat adresu. Řádky option označují informace předávané klientům. domain-name servers potřebujeme pro pozdější konfiguraci DNS. Je tam vždy uvedena ip serveru a další dns (např. providera). Routers předává adresu výchozí brány, v našem případě samotný server a nakonec domain-nameznačí jméno vaší domény. A konečně se dostáváme k cíli. Nastavení klientských adres je zřetelné, myslím, dost. Use-host-decl-names se stará o to, aby klientům byla odeslána i jména (pc-01...). Už chápete co jsem myslel v úvodu tou statickou konfigurací? Spuštění Pokud máte nakonfigurováno tak to můžete zkusit spustit: route add -host 255.255.255.255 dev eth0 dhcpd pokud na vás nevyskočí hromada chybových hlášení, tak máte vyhráno. Teď musíte zajistit, aby se dhcp server zapnul automaticky při bootování. Proto přidejte do souboru /etc/rc.d/rc.local řádky, kterými jste soubor spustili. V této chvíli by jste měli mít k dipozici DHCP server pro celou síť. Přejděte tedy k nějakému klientovi a nastavte ho na získávání adresy IP z DHCP. Provedete to v Ovládacích panelech > Síť (Síťová připojení ve W NT/2k/XP), kliknete na Protokol TCP/IP a dáte Vlastnosti. Pokud Připojení k místní síti jestě nemáte (NT/2k/XP), tak ho musíte přidat. W9x se musejí po změně restartovat. Nebudu vám tady popisovat jak detailně nainstalovat síť do Windows. Ví to spousta lidí, a kdo to neví má nápovědu. To je vše! Nyní otevřete příkazový řádek a zadejte ping 192.168.0.1. Měla by se vám začít objevovat odezva od serveru. Pokud ne ( Časový limit žádosti vypršel ), tak jste udělali něco špatně. Určitě se vám v takovýchto chvílích s klienty W9x bude hodit nástroj winipcfg spustitelný přes dialog Spustit. Můžete zkusit propingovat všechny PC, všechny by měly odpovídat, pokud už mají nastaveno DHCP. DNS Server Úvod Nyní se budeme zabývat zprovozněním DNS Serveru, který slouží pro překlad jmen na IP adresy. Nemusíte tedy zadávat 192.168.0.1, stačí jen server. Konkrétně budu popisovat konfiguraci serveru BIND (verze 9.3.0). Opět je součástí mnoha distribucí, ale můžete si ho i stáhnout z http://www.isc.org/products/bind. Konfigurace Zde je konfigurace mírně složitější. Hlavní konfigurační soubor BINDu se jmenuje /etc/named.conf. V tomto souboru nechte co je, a navíc přidejte zone "example.net" { type master; file "dns.tam"; }; zone "0.168.192.in-addr.arpa" { type master; file "dns.zpet"; }; Tento zápis definuje dvě nové zóny. Jedna je naše doména example.net, která odkazuje na konfigurační soubor dns.tam a druhá zóna slouží pro zpětný překlad adres (všimněte si že adresa sítě je pozpátku) a má konfigurační soubor dns.zpet Někde na začátku souboru by měla být direkritiva directory, která určuje umístění konfiguračních souborů (většinou /var/named). V tomto umístění vytvořte příslušné soubory dns.tam a dns.zpet. Nyní musíte tyto soubory naplnit. Pro lepší pochopení opět výpis: $TTL 1w @ IN SOA server.example.net. root.example.net. ( 2005051601 ;Serial 10800 ;refresh 1800 ;retry 604800 ;expire na dns2 900 ) ;negative cache TTL ;nameservery IN NS server.example.net. ;mailservery IN MX 10 mail.example.net. ;klienti server IN A 192.168.0.1 mail IN CNAME server pop3 IN CNAME server smtp IN CNAME server www IN CNAME server pc-01 IN A 192.168.0.2 pc-02 IN A 192.168.0.3 pc-03 IN A 192.168.0.4 Toto byl soubor doma.tam. Tak teď vysvětlení. Číslo serial se skládá z datumu (2005/05/16) a dalších dvou číslic. Při každé změně konfigurace by se mělo změnit, ale není to nutností. Číslo před mailserverem udává jeho prioritu. Zbytek souboru je víceméně jasný. Mail, pop3, smtp a www jsou aliasy pro náš server. Teď soubor dns.zpet: $TTL 1w @ IN SOA server.example.net. root.example.net. ( 2004051602 10800 1800 1209600 604800 ) IN NS server.example.net. 1 IN PTR server.example.net. 2 IN PTR pc-01.example.net. 3 IN PTR pc-02.example.net. 4 IN PTR pc-03.example.net. Zde je začátek stejný jako v minulém případě a čísla na začátku řádku označují adresu relativní k názvu zóny (0.168.192.in-addr.arpa), takže vlastně poslední oktet ip adresy. Pro úplnost dodám že tečky za doménovými jmény jsou schválně a musí tam být. Nyní můžeme konfiguraci otestovat: named-checkzone example.net /var/named/dns.tam named-checkzone 0.168.192.in-addr.arpa /var/named/dns.zpet Spuštění Tak teď to můžeme rozjet! Na slackwaru stačí pouze přiřadit souboru /etc/rc.d/rc.bind práva na spouštění a spustit ho. V jiných distribucích to bude podobné. Nyní můžeme zkusit přejít ke klientovi a zadat ping server.example.net (nebo jen server). Pokud klient o dns ví (jakože by pomocí DHCP měl :-)), tak by měl normálně pingovat server. A to samé i s ostatními pc v síti. Pokud jste se dostali až sem tak gratuluji, máte plnohodnotný, řekněme poloprofesionální, základ sítě. Počítače by spolu měly komunikovat, a měli by jste být schopni hrát síťové hry, sdílet soubory, atd... Samba Samba neboli implementace protokolu SMB pro unixové systémy Je to balík programů, který umožňuje začlenit PC s *nixem do Windowsové sítě. My jí budeme používat pro nasdílení domovských složek uživatelů, případné sdílení tiskárny a jako primární doménový řadič NT. Z toho vyplívá, že takové vymoženosti jako registrace do domény a cestovní profily jsou podporovány pouze ve Win NT/2k/XP, ale i W9x dokáží ověřit heslo v doméně. Konfigurace Hlavní konfigurační soubor Samby je /etc/samba/smb.conf. Ten je rozdělen na sekce. Jsou definovány tři zvláštní sekce. První je sekce [global], která definuje parametry pro cely server. Další je [printers], která si natáhne všechny lokální tiskárny a pro každou automaticky vytvoří sdílení. A poslední je [homes], která slouží ke sdílení domovských složek. Po instalaci by se vám měl vytvořit soubor ukázkové konfigurace, který je bohatě okomentovaný a ze kterého pochopíte syntaxi. Pokud ho nemůžete najít, tak si ho můžete stáhnout. Nyní popíši jednotlivé volby. Teď se jedná o sekci [global]: [global] workgroup = EXAMPLE.NET ;název pracovní skupiny nebo domény server string = Samba Server ;popis počítače, který se zobrazí ve Windows v Síťovém okolí security = user ;model zabezpečení s přihlašováním hosts allow = 192.168.0. ;povolení klienti local master = yes ;udržuje seznam zapnutých pc preffered master = yes ;preferovaný local master domain master = yes ;hlavní doménový řadič os level = 128 ;čím vyšší, tím spíš vyhraje titul local master domain logons = yes ;kmpatibilita domény s w9x logon path = \\%L\Profiles\%U ;cesta k cestovním profilům ;%L=jméno serveru;%U=jméno uživatele;%m=jméno pc; SDÍLENÍ PROFILES MUSÍ BÝT DEFINOVÁNO Velmi důležité v sekci [global] jsou tyto řádky: unix charset = ISO8859-2 dos charset = 852 bez nich by se vám ve windows zobrazovaly místo písmen s háčkama a čárkama jen divné znaky. Dále musíme definovat nějaké to sdílení. Dělá se to tak, že se vytvoří sekce se jménem, pod kterým je potom sdílení viditelné, nebo se využije [homes]. [homes] comment = Domaci adresare ;komentář viditelný z Okolních počítačů browsable = no ;uživatel uvidí jen svůj adresář writable = yes ;zapisovatelné sdílení [profiles] ;toto sdílení je nutné definovat kvůli přihlašování do domény path = /home/profiles ;co sdílet browseable = no ;nezobrazí se v Okolních PC writable = yes ;zapisovatelné [dalsi] ;nejake dalsi sdileni path = /cesta/co/sdilet browsable = yes ;sdileni se zobrazi v Okolních PC writable = yes public = no ;přistup nepřihlášeným zakázán valid users = petr pavel patra pavla ;seznam povolených uživatelů [tiskarna] ;sdilena muze byt i tiskarna printable = yes ;je to tiskárna printer = deskjet840c ;jméno pod kterým je tiskárna nainstalována (v /etc/printcap) path = /tmp ;zde to je jen cesta k dočasným souborům valid users = petr petra printer admin = petr Co se týče tisku, tak mě přes tiskový systém CUPS s ovladačema OMNI chodí bezchybně. Pod Windows ji samozřejmě musíte instalovat jako někdo s administrátorskými právy, nejlépe printer admin. Pokud ji nebudete instalovat jako printer admin tak bude hlásit že se Připojení nezdařilo. Uživatelé Uživatele serveru už sice vytvořené máme, ale aby byla Samba bezpečnější používá hesla odlišná od těch unixových. Musíme je proto přiřadit: smbpasswd petr smbpasswd pavel smbpasswd petra ...... Dále musíme vytvořit důvěryhodné účty počítačů. Ty jsou nutné minimálně pro registraci stanic s W NT/2k/XP, ale lepší je mít účet pro každý PC. Na serveru vytvoříme nového uživatele s loginem [nazev-pc]$ (např. pc-01$). Heslo mu nepřiřazujeme. Dále ho zaregistrujeme do Samby: smbpasswd -m pc-01 Parametr -m říká že se jedná o počítač, proto už zde znak $ být nemusí. Tímto by jsme měli mít Sambu kompletně nakonfigurovanou jako primární doménový řadič. Přikazem testparm můžeme otestovat syntaxi. Spuštění Teď musíte povolit spouštění startovacího skriptu Samby a Sambu spustit. V kazdé distribuci jsou startovací skripty trochu jiné. Na Slacku 10.1 se to dá provést takto: chmod ugo+x /etc/rc.d/rc.samba /etc/rc.d/rc.samba start Existuje i možnost spouštět démony smbd a nmbd ručně, ale to nedoporučuji. Nastavení klientů Zde se bude lišit postup pro Win 9x a Win NT/2k/XP. Vzhledem k tomu že ve W9x je situace jednodušší proberu je jako první. Takže pokud máme na klientech nastaveno DHCP tak otevřeme Ovládací panely > Síť a klikneme na Klient sítě Microsoft. Pokud není nainstalovaný tak ho nainstalujeme. Poté dáme Vlastnosti, zaškrtneme Ověřit heslo v doměně NT a do pole Doména vložíme nazev domény (v našem případě EXAMPLE.NET). Poté ještě zkontrolujeme jestli je primární přihlášení k síti nastaveno na Klient sítě Microsoft a restartujeme. Po restartu nám naběhne přihlašovací okno, kde zadáme jméno a heslo jednoho z uživatelů, které jsme nastavili na serveru. Přihlášení by mělo projít bez problémů a v Okolních počítačích by měl být vidět náš server pod kterým je i sdílená položka se jménem přihlášeného uživatele - jeho domovský adresář. Ve WinNT/2k/XP je situace trochu složitější. Tyto Windows se umějí do domény dokonale přihlásit a zvládají i další věci (např. cestovní profily). Musíme je ovšem do domény nejprve registrovat. Proto musejí mít zřízen účet počítače v doméně. Přihlásíme se do Windows jako Administrator. Otevřeme ovládací panel Systém, přejdeme na kartu Název počítače a klikneme na tlačítko Změnit. Označíme, že počítač je členem domény a napíšeme jaké. Po kliknutí na OK chvíli počkejte než si doména počítač prověří a potom se vám zobrazí okno autentifikace. Zde zadejte uživatelské jméno root a rootovské heslo na serveru. Pokud vše proběhne dobře, po chvilce vás Windows přivítají v doméně. Restartujte počítač. Po opětovném naběhnutí systému si vyberte, že se chcete přihlásit do domény a zadejte nějaké jméno registrované na serveru a jeho sambové heslo. Tím se vám v doméně vytvoří cestovní profil a můžete normálně pracovat. Pokud se nyní odhlásíte, tak se váš profil přenese zpět na server, takže když se přihlásíte z jiného PC tak uvidíte tu samou plochu jako na prvním klientovi. Apache WWW Server Úvod Apache je multiplatformní multiplatformní WWW server, jeden z nejlepších webových serverů vůbec. Opět je součástí mnoha distribucí, někdy s PHP, někdy bez něj. Apache se dá stáhnout z http://www.apache.org a PHP ze stránek http://www.php.net. V současné době se používají dvě verze Apache: 1.3 a 2.0. Já mám verzi 1.3.33, a budu popisovat její konfiguraci. Nastavení a umístění konfiguračních souborů se u verze 2 trochu liší. Konfigurace Apache Konfigurační soubor se jmenuje httpd.conf a nachází se v adresáři /etc/apache. Stejně jako u Samby by se zde tento soubor již měl nacházet a obsahovat příklady, které jsou bohatě okomentované. Pokud tento soubor nemáte, tak si ho stáhněte.Měli byste zde nastavit tyto položky: ServerRoot "/usr" #kořen serveru, odsud se odvíjí relativní cesty User "nobody" Group "nobody" #pod kým se apache spouští ServerName "www.example.net" #jméno serveru, musí být pravdivé DocumentRoot "/var/www/htdocs" #kořen html dokumentů čili webu Dále se ještě hodí upravit tagy Directory. Hlavně vypnout Indexes v kořeni webu. Nyní zkopírujte do kořene webu nějaký html dokument a nazvěte ho index.html (pravděpodobně už tam jeden index bude, tak ho smažte nebo přejmenujte). Když potom napíšete do prohlížeče na jakémkoliv klientovi www.example.net, měl by se onen dokument zobrazit. Tím máme dokončenou základní konfiguraci Apache. PHP Teď integrujeme do Apache modul pro překlad PHP. Nejprve musíme PHP zkompilovat a nainstalovat. Výsledkem by měl být soubor /usr/libexec/apache/libphp4.so Přidejte tedy do /etc/apache/httpd.conf následující řádky: LoadModule php4_module libexec/apache/libphp4.so #nahrani modulu AddType application/x-httpd-php .php #definice MIME typu a restartujte Apache. Poté ještě můžete přidat do DirectoryIndex index.php, aby jste nemuseli začínat na souboru bez PHP. A máte kompletní webserver! Poštovní subsystém Úvod Teď už zbývá poslední věc - zprovoznit poštovní server a všechny ty věci okolo. Sice nemáme zaregistrovanou doménu, ale i tak nám toto řešení umožní, že si budou moci uživatelé mezi sebou posílat poštu v lokální síti a zároveň přijímat poštu ze svých schránek v internetu. Jako SMTP server použiji Postfix (konkrétně verzi 2.2.3). Standartní Sendmail nepoužívám, protože jeho konfigurák je jako kdyby někdo mlátil hlavou do klávesnice :-). Dále používám démona popa3d pro stahování pošty na klienty a fetchmail pro vyzvedávání pošty ze serverů pop3. Postfix Postfix je server odesílající poštu. Jeho hlavní konfigurační soubor je /etc/postfix/main.cf. V něm by měly být nastaveny tyto parametry: myhostname = server.example.net #jméno serveru mydomain = example.net inet_interfaces = all #zařízení, ze kterých půjde posílat pošta mynetworks = 192.168.0.0/24, 127.0.0.0/8 #specifikace sítě mydestination = server, localhost, localhost.example.net,\ example.net, mail.example.net, www.example.net,\ ftp.example.net #adresy, pro které se akceptuje pošta alias_maps = /etc/aliases #soubor s aliasy mail_owner = postfix #uživatel, pod kterým se postfix spouští Pokud soubor main.cf nemáte, můžete si ho stáhnout. Nyní musíme nastavit ještě mailové aliasy. Zkontrolujeme jestli existuje soubor /etc/aliases a jsou v něm nějaká data. Pokud tomu tak není, tak zkopírujeme na toto umístění originál: cp /etc/postfix/aliases /etc/aliases Tento soubor si samozřejmě můžete upravit. Například pokud nastavíte uživateli pavel alias pavlik, tak mu bude chodit pošta z adres pavel@example.net i pavlik@example.net. Podle souboru aliasů musíme aktualizovat databázi: newaliases Postfix spustíme pomocí startovacích skriptů. Na Slackwaru: /etc/rc.d/rc.postfix start Tento příkaz musíme přidat i do rc.local, aby se Postfix spustit vždy při bootu. popa3d - vyzvedávání pošty Aby si uživatelé mohli vyzvednout poštu z našeho serveru tak jim to musíme umožnit. Nejlepší řešení je POP3. Stačí jen v souboru /etc/inetd.conf odkomentovat příslušnou řádku začínající na pop3. Teď musíme restartovat inetd. Zase velice dobře poslouží startovací skripty: /etc/rc.d/rc.inetd restart Fetchmail Fetchmail je program, který pravidelně stahuje z pop3 serverů v internetu poštu a ukládá ji do lokálních schránek. Nastavuje se pro každého uživatele zvlášť. Ve svém domovském adresáři vytvořte soubor .fetchmailrc a vložte do něj obsah: defaults protocol pop3, nokeep, fetchall; poll "pop3.server_s_postou_1.cz", user "uzivatel" password "heslo"; poll "pop3.server_s_postou_2.cz", user "uzivatel", password "heslo"; defaults definuje parametry platné pro všechna spojení. nokeep značí, že se má pošta po stáhnutí ze serveru smazat a fetchall znamená, že se mají stáhnout všechny zprávy, i přečtené. Dále je to pochopitelné. Fetchmail může spustit každý uživatel příkazem fetchmail, ale to bude v našem případě problém, protože se uživatelé nemohou přihlásit přes shell. Proto je vhodnější další možnost, spuštění přes startovací skripty, ve které se fetchmail spustí jako démon, který každých n sekund kontroluje poštu. Nastavení klienta Nastavení poštovního klienta je jednoduchá záležitost, nebudu se zbytečně rozepisovat. Server POP3: pop3.example.net Server SMTP: smtp.example.net Adresa: uzivatel@example.net Uživatelské jméno: uzivatel Heslo: unixové heslo uživatele

Ja mám nforce2 a sieťovka je v pohode. Kernel mám 2.6.11, takže podľa mňa máš starú verziu MDK. Skús si zohnať novšiu distribúciu. Ešte choď do adresára /lib/modules/, tam by si mal mať iba jeden adresár. Potom sa pozri do kernel/drivers/net a skús nájsť súbor forcedeth.o, ak tam nie je, tak máš naozaj starú verziu.